Do nového se starým..

Sedím na vyležené staré manželské posteli. V ruce držím čerstvý celozrnný rohlík s rosbeefem, (Už nejméně 5 let jsem neměla čerstvý rohlík se šunkou), a mezi nohama svírám Šeráka, krásně vychlazeného. Luigi pobíhá všude po pokoji a zkouší, které triko by použila jako pelech nebo která vařečka bude nejlepší na trénink jejich štěněčích zoubku. Všude jsou tašky a nevybalené věci. Děsí mne představa, že teprve za dva dny navážíme 75% vybavení a už teď jsme přeplnění (než se to vybalí, ovšem).

 Jsem tady a teď. Uvědomuji si, že se to děje a že to je krásné.

Když jsme spolu před více než rokem začínali randit, nevěřila jsem, že po roce budeme zařizovat náš vlastní byt. Je to sice opět jen přestupná stanice za sny, ale to je jedno. Budeme mít vlastní balkon, novou koupelnu a hrozně hipster obývák. Když se pohádáme nebudeme vedle sede ležet na 4 metrech čtverečných, ale budeme moci každý bouchnout dveřmi a jít do vlastního území. Hlavně, bude to naše štěně mít pořádný prostor a nebude omezeno na pár metrů v pokoji, kde žijeme ve třech.

Dojídám rohlík se šunkou a slyším jak mě volají ty nedoškrábané zdi. Fuuuh. Už jdu holky. Už se totiž těším až nebudete špindíry, ale nové Miss World a budu mezi vámi dostávat inspiraci pro další životní sny a přání.

BOŽE JAK JÁ SE TĚŠÍM!