Je zvláštní být ženou v domácnosti v pouhých 21 letech...

Sedím v naší kuchyni. Na opěrce křesla, kterou jsem jako 6 letá doma prolézala, mám postavenou sklenku bílého vína, v troubě se ohřívá večeře pro mou drahou polovičku. Je zvláštní, jak se můj život za poslední rok změnil. (Teď si nestěžuji, vlastně oslavuji!)

Když jsem před rokem koukala na Zoufalé manželky, milovala jsem to. Ženy jsou v domácnosti, mají práci, ale zároveň se starají o blahobyt své rodiny a k tomu jsou neskutečné kuchařky a milenky. //OK, některé. Že Sussan?!//

Když jsem to sledovala na koleji, (jejíž pokoj měl velikost kuchyně, ve které sedím právě teď) a přitom se chystala na rande, říkala jsem si "Jednou chci dokonalý život, dokonalého muže, děti, dům na předměstí a kamarádky."

Ha! Teď sedím v křesle, piju víno a vařím. 

Pokračujte a čtěte ↓↓↓

Je mi skoro 21 a připadám si, že za půl roku už mám mít svatbu. Možná proto, že toho mám v poslední době tolik. Jak moc mě zaměstnává starost o byt, škola, hledání brigády, a k tomu ještě být tou nejlepší přítelkyní, která svého milého přivítá každý večer s teplou večeří. Někdy mám sto chutí si prostě sednout, vypnout, být zase bezstarostná Han. Han, která sní. Jen sní. Většinu snů si snaží splnit, ale ono to nejde.

V těch chvílích zapomínám, že vlastně ten největší sen už mám splněný, že ten největší sen se každý den probouzí vedle mne na posteli a nahodí pohled "Néééé já ještě nevstávám, měj oči otevřené na druhou stranu!!". 

Miluju být dospělá i v tak útlém věku. Miluju dělat teplé večeře každý večer a vlastně i miluju ty své chvilky s vínem, kdy mě nikdo neruší, já poslouchám písničky plné léta a sním. Zase jednou sním...

Přesedla jsem na gauč a dojídám večeři. Uvažuji co tady mám dát za recept, ale myslím, že pro studentské večeře a studentské chutě bude nejlepší recept na mou tak milovanou

MRKVOVOU POLÉVKU podle Dity P. (mou úpravu)

Když vaříte pro dva a z toho je ten jeden chlap, naučí vás to měnit recepty. Někdy tím lepším směrem a někdy bohužel tím horším. U mého milovaného mrkvového krému to bylo tím lepším. Mé tukové polštářky totiž nejásají svým růstem při konzumaci a chuť je stále stejně dokonalá jako poprvé. 

Najděte v lednici nebo si kupte:
5 mrkviček
1 cibuli
4 stroužky česneku
1 kostka zeleninového Bujónu
Máslo/Olivový olej lžičku

-Celkem důležité je mít tyčový mixér, ale pokud nemáte nezoufejte. Já to zprvu mačkala i vidličkou. Ano život bez mixéru není žádná legrace. 

Úplně první si vše připravte. Naloupejte mrkve, cibuli, česnek a pak všechno nakrájejte. Mrkve krájím na menší kolečka. Cibuli na kostičky a česnek na plátky. Konec konců, ono je to stejně jedno, protože nakonec vše rozmixujete.
Rozpalte si lžičku másla a lžičku olivového oleje. Když se tyto dva tuky krásně spojí v jeden vsypte na ně pokrájenou cibulku a míchejte s ní dokud není skleněná. Pak přihazuji česnek, který nechávám jen provonět a následně nasypu nakrájenou mrkvičku. Všechno míchám a čekám až ucítím (né zase tak intenzivní) vůni mrkve. Až nám mrkvička provoní prostor nad sporákem, zalijeme kostkou bujonového vývaru. Když nemám čas tak jsem pohan a prostě to jen zaliji vodou a hodím bujón dovnitř. Ať se se svým osudem popere sám.
Vaříme asi 20 minut. Hodně to záleží na tom jak tlusté kolečka jste dělali. Vypneme plamen, a rozmixujeme/rozmačkáme. Skvělá polévka je na světě.
Pro zdokonalení chutě můžete dát nahoru lžíci zakysané smetany a posypat čerstvými bylinkami.

Servírujeme a papáme a pak umíráme na přepapanost.