Ve snu, v Itálii, v kuchyni.. kde jen chci!

Sedím v černých letních šatech až na zem, koukám se na západ slunce a vítr mi příjemně hladí pramínkami vlasů tvář. Po pravici mi stojí sklenka červeného vína (myslím, že to je chianti), v dáli se slunce ztrácí na obzoru a já plná štěstí a spokojenosti můžu konečně začít...

A proč Vaši vysněnou zemi milujete vy? 

Pokračujte a čtěte ↓↓↓ 

Můžu začít žít bez stresu s čistou hlavou a vlasy jako mořská panna slanými a vlnitými. Nic mi tady nechybí. Mám tady skvělé toskánské červené víno, olivový olej, který je tak panenský, že i třináctiletá slečna je oproti němu běhna a hlavně tu mám jeho.
Celý život (ten dospělý, ovšem) jsem snila o tom, že budu bydlet někde kde bude stále teplo, slunce, pláž, červené víno a skvělý olivový olej.

Itálie počkej na mě! Já se vrátím a neodejdu..

Když jsem jako malá jezdila na prázdniny do Chorvatska, naše známa říkala: "no a ta paní co bydlela dům pod námi, celý život jen jedla bílý chléb s olivovým olejem a dožila se devadesátky!". Od první chvíle co jsem zaslechla tuto větu,  jsem věděla, že olivový olej s bílým chlebem je hrozně moc zdravý a dobrý. Bílý chleba tedy už vím, že zdravý zase tak není , ale oliváče se nevzdám ani za letenky na Bali.

.... a teď popravdě. Sedím v bytě v kterém budu bydlet poslední měsíc. Přede mnou jediné co zapadá je světlo v troubě nad pečící se zeleninou, piju Heinekena a to jen proto, že byl ve slevě za krásných 12 korun a moje vlasy jsou nasmrádlé cigaretami a vodkou ze včerejšího večírku.

Někdy není špatné si všechno přikrášlit a pouze čekat na to až se takto doopravdy budete mít. Cesta může být dlouhá, může být plno zatáček, kliček, někdy i slepých ulic. Ale až jednou budu sedět na té terase s tím chianti a budu to tady psát, bude to krásný pocit.

 Už teď cítím jak hrozně krásný pocit to bude až mi vše opadne ze srdce (i ten počínající cholesterol?).